Ukaž prsa!

Včera, jako každý rok, byl den proti rakovině, nebo jak se to jmenuje, prostě na ulicích se vynořili lidi se žlutýma kytičkama na klopách, tak jsem si taky jednu pořídila. Usměvavá slečna mi ke kytičce věnovala i letáček o rakovině prsu. Tak alespoň v nějakém kontextu (byť ne zcela šťastném) jsme se už naučili ve veřejném prostoru mluvit o prsou i jinak, než když jsou v push-upce. Díky, Anno.

zdroj: Agent Provocateur


Když se mi narodila dcera, došla jsem k převratnému zjištění k čemu že ty prsa opravdu slouží.  V porodnici se smyla veškerá míra intimity a moje šestky postupně vidělo celé oddělení, včetně mladých doktorů. Bylo mi to jedno. Dcera se odmítala přisát a to mi jako jediný v tu chvíli jedno nebylo.

Následujících pár měsíců jsem prokojila. Tedy logicky jsem musela kojit i mimo domov, protože další dvě varianty byly buď nehnout se z domu, nebo kojenec řvoucí hlady a oboje je dost na palici. Venkovní svět ale není na ňadra poskytující potravu připravený. Byla jsem svědkem toho, jak na kojící kamarádku na lavičce mlsně zíral celou dobu zedník sedící opodál. Pohoršené pohledy starších dam nebyly výjimkou.

O dva roky později se synem to bylo ještě komičtější. Většinou jsem potřebovala kojit na pískovišti (s dvěma dětma pod dva roky se nikam jinam jít nedá). V do té doby čistě feministickém prostředí se s rozepnutím mojí kojící podprsenky vždycky zjevil tatínek nebo dědeček. A sednul si naproti mě. U kojení druhorozeného dítěte je navíc mrzuté, že se nemůžete otočit. Většinou totiž honíte alespoň pohledem po hřišti to prvorozené a modlíte se, aby se během těch dvaceti minut nezabilo.

zdroj:dailylaughter.info


Ano, ve městě, kde každý jaro zaplaví reklamní nosiče na zastávkách MHD reklama na plavky, ve společnosti, kde je normální mít výstřih až k pupíku je prostě sekundové vykouknutí bradavky (než je kojencovi narvaná do pusy) morální katastrofou. A tak se vystresovaná matka všemožně schovává a věší dítěti na hlavu plenu (zkuste sníst guláš s dekou na hlavě, jo?).

Za zmínku taky stojí teorie, že "Se ta ženská schválně ukazuje." Asi nikdy jsem nepotkala matku novorozeněte, které by šlo o to ukazovat na veřejnosti prsa (notabene když jsou cca o tři čísla větší, takže prakticky vůbec ne její).


Zkrátka  a prostě jsme se ocitli ve světě, který je zaplaven umělostí, násilím a sexem, ale přirozené životní pochody se snaží potlačovat a skrývat. Snad se to ale lepší. Důkazem mohou být třeba ty žluté kytičky.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tři kroky jak vyřídit rodičovský příspěvek, nikoliv sebe

Nejasná správa výchovy dětí v Čechách

Když nejste zrovna „paci, paci“ máma