Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

Kam na dovolenou, když už na jedné jste

Obrázek
Jo, myslím tím tu rodičovskou. Takže vlastně žádná dovolená nehrozí, ale i tak člověk občas rád vypadne i s ratolestmi mimo město, někam do lesa. My jsme se letos rozhodli pro Adršpach a neprohloupili jsme. Ke hranicím! Zdoňov je konec světa na polské hranici, jehož název si nezapamatuju do smrti. Tímto se všem místním omlouvám. Kdysi celkem velké město Merkelsdorf (v roce 1930 kolem 1 500 obyvatel), má teď něco kolem 150 místňáků.

Je tam ale boží klid, lesy a hlavně Kovářova kobyla. Stavení, ve kterém kdysi opravdu byla kovárna a kde nyní pronajímají apartmány a vedou vynikající lokální restauraci. S mužem jsme ji překřtili na Café Fara severu.

Bydlení tam bylo taky moc fajn. Prostorný přízemní apartmán měl dokonce i krbovky a venku hromadu polen k volnému odebrání, takže děti s tatínkem i štípaly dřevo. Před domem bylo i dětské hřiště s pískovištěm (moje ranní spása). Horolezci, horolezkyně, horolezčata… Ze Zdoňova je to kousek do Adršpašských i Teplických skal. Nebo ke kapličce …

Drážní lozhlas

„Vážení cestující. Omlouváme se za zpoždění osobního vlaku číslo dvacet šedesát osm, ze směru Dobříš, Vrané nad Vltavou. Společnosti České dráhy. Vlak bude mít patnáct minut zpoždění. Zpoždění vzniklo vinou zásahu Policie České republiky.“ Tak určitě. Pomyslel si drážní rozhlas jen co dohlásil hlášení. Nebyl dnešní. Podobná výmluva většinou znamenala, že se strojvedoucí zapovídal s některou z průvodčích a zapomněl na čas. Platilo to hlavně u osobáku dvacet šedesát osm, dennodenně měl ten vlak průšvih a čtvrt hodinky ještě nebylo ani tak moc. Z tichého mručení vytrhla rozhlas nutnost ohlásit příjezd rychlíku z Českých Budějovic. Řekl to jak nejvíce strojeně mohl. Sedaly na něj totiž chmury. Poslední dobou čím dál větší. Visel pod střechou Vršovického nádraží přes padesát let, sledoval a hlásil vlaky, které přijížděly a odjížděly a sám neviděl dál než do Nuslí. Rozhodl se, že hlásit přestane. Třeba ho pak odmontují a alespoň jednou v životě se taky někam sveze. Ano! A rázně zachraptěl. „Hel…

Rodič či nerodič?

Obrázek
V týdnu jsem chytila na České televizi dokument Jany Počtové Nerodič o variabilních formách rodičovství. Doporučuji. Dejte si ho. Je to zajímavý vhled do různých druhů rodin. Režisérka film uzavírá s tím, že teď už se nebojí mít děti. No…

Čím víc maminek, tím víc tatínků? Jsem daleka toho komukoliv říkat, jak má žít, nebo snad kázat o tom, co je správné. Velmi zajímavé ale je, že i když se rodiče snaží o nějakou jinou formu rodiny, než je ta „tradiční“, děti mají stejně přirozenou tendenci k té tradiční tíhnout. Chlapeček, vychovávaný lesbickým párem na kameru říká, že mu chybí táta. Abychom si rozuměli, nemám vůbec nic proti lesbám a vůbec nic proti tomu, aby měly děti. Ať už svoje, nebo adoptované. (Stokrát líp bude miminku u lesby/gaye, než v kojeňáku). Evidentně by bylo ale fajn nesnažit se „očůrávat“ přírodu a pokud se otec zajímá, měl by mít šanci fungovat jako otec. Stejně tak v případě dvou homosexuálů pak matka. Protože holt ještě pořád jsou holky maminkama a kluci tátama. Jiný c…

Čarodějnice a jiné učitelky z naší školky

Obrázek
V tomhle týdnu měla moje dcera jedno velké poprvé. Ve dvou a tři čtvrtě roce se šla poprvé podívat do školky. Nějak jsem pojala podezření, že dvě dopoledne týdně v soukromé školce, kde se hodně maluje, tancuje a cvičí plus častější pobyt v dětském kolektivu by jí mohl prospět. Na doporučení vedení školky jsem s ní první dopoledne zůstala celou dobu tam. Naštěstí. Byla jsem totiž díky tomu svědkem toho, jak se jedna paní učitelka chová k ostatním dětem. Že třeba nemá problém plácnout dítě přes ruku.


Vrcholem ovšem bylo držení jednoho chlapečka násilím na nočníku. I přes jeho usedavý pláč. Argumentovala při tom, že: „Až se jí tam počůrá, tak ona to určitě uklízet nebude.“ Pro představu, bylo to zařízení „jesličkového typu“, tedy děti kolem dvou let v počtu šest na dvě učitelky. Asi nemusím říkat, že jsem sebrala dítě a šly jsme domů. Ze školky sešlo, zas tolik střet s realitou moje ani ne tříletá dcera fakt nepotřebuje. Miluj povolání své Zvláštní je, že nějakou takovou podobnou bábu j…

Na fesťáku pro mámy

Obrázek
Dneska to bude kapku reportážní. Včera se v Holešovicích konal Mamafest.
Je mi jasné, co všechno se Vám při vyslovení toho názvu vybaví, ale v reálu se sešla asi stovka  holek, které mají malé děti a i tak se snaží pracovat.


Celá konference se zaměřovala na to, jak se na rodičovské zastavit, nadechnout a rozmyslet si, co vlastně chci dál dělat. No a pak taky na to, jak to udělat.
Bohužel jsem kvůli povinnostem stihla jen dopolední program a mrzelo mne, že jsem neslyšela mluvit Pavlu Dandovou a Terezu Veselou, ale i dopolední blok stál za to.
Zora Arazímová (spolu s jejím končíčím zápalem plic – klobouček, že to dala) mluvila o praktických věcech z pohledu personalisty a freelancera. A mě konečně někdo vysvětlil, že mluvit na pohovoru v druhé větě o dětech není cool. Díky!
Jana Hejnicová si to s manželem prohodila a šla do práce. (Fandím!) Největší dík má u mě za tenhle slide:
Nebyla to pro mne úplně novinka, ale spíš potvrzení věcí, které jsem si myslela už dlouho. Což vždycky potěš…

Když jsem v koncích

Obrázek
Občas jsem v koncích. Docházejí mi síly, vlhčený ubrousky, čistý trička, ovocný kapsičky na svačinu a dobrá nálada. Ale humor, ten nikdy dojít nesmí.

Humor je zásadní věc a pro matku obzvlášť. Dojde-li Vám humor, pak jste se vydali na cestu do Bohnic. Nebo možná nevydali, ale s jistotou tam skončíte.


Mateřský humor je specifický. Bývá dost drsný. Nematkám většinou nepřipadá vtipný, spíš nechutný. Matky konejší připomenutím, že v tom prostě nejsou samy.

Že vřeštící dítě, zmítající se na podlaze přesně v místě, kudy v obchodě chodí nejvíc lidí, mají i jiné matky.  Že některé to dokonce mají i horší  (hurá!). 

 V temných chvílích tedy sahám ke svým osvědčeným zdrojům humoru, který léčí. Aspoň do momentu, než za mnou v pyžamu vleze syn do sprchy, nebo dcera cokoliv rozleje a v dobrém úmyslu a snaze to utřít, to ještě více rozpatlá po pokoji.

Moje osvědčené zdroje
Mojí oblíbenou kreslířkou mama vtipů je Francouzka Nathalie Jomard. Výcuc její tvorby přeložený do angličtiny najdete třeba tad…

Když nejste zrovna „paci, paci“ máma

Obrázek
Mít děti je super. To bezpochyby. Být s nimi 24 hodin denně v kuse tři roky doma (nebo kdekoliv jinde), je už trošku „čelendž“. Nemluvě o pocitu sociálního vyloučení.
V kavárnách pro dospělé už Vás chtít nebudou  a pro vlastní duševní zdraví tam nebudete chtít chodit s dětmi Vy. Nejsem ale typ, který by si užíval mateřská centra a společná cvičení, tak jsem hledala jiné cesty, jak potkat lidi. Pokusím se je přiblížit v časové ose od narození prvního dítěte.


Máme miminko!
S mrňavým miminem, které neustále spí (když máte štěstí) se dá dělat prakticky cokoliv, pokud se naučíte používat šátek. Kdybych to já bývala věděla!
Na to jsem přišla ale až se synem. Takže s dcerou v kočárku jsem kroužila denně Havlíčkovými sady a brzy jsem si všimla, že Kavárna Pavilon Grébovka má skleněné stěny.
Praxe tedy vypadala následovně: uspat dítě v kočáru, odstavit ke skleněné stěně a z druhé strany si v teple dát kafe. Na miminko jsem perfektně viděla. Kavárna je navíc baby friendly. Nemají problém ohřát…

Tři ženy

Obrázek
Malé holčičky vzhlíží k maminkám a princeznám. Když ale člověk vyroste, musí si najít vlastní vzory, pokud možno reálné. Tady jsou tři ženy, které mne inspirují. Mrkněte, třeba začnou inspirovat i Vás.

Tania Le Moigne Ředitelka české a slovenské pobočky Googlu. Tu zakládala jako jediný zaměstnanec v roce 2006. Nyní jich má na starosti 25. Před Googlem byla pět let na mateřské se synem. Když byl synovi rok, začala vyrábět vzdělávací hry pro děti. Řekla pro Marie Claire: Google mě hodně nadchnul, tak jsem jim nabídla následující: cením si svého času. Nechci se odevzdat jen firmě, mám doma manžela, mám doma dítě. Mám sama sebe. Božena Řežábová Původně pracovala jako marketingová manažerka. Do PPF nastoupila těhotná, pracovala i po porodu dva dny v týdnu. S velmi malými dětmi řídila marketing zemí východní Evropy pro Google. Z pozice pak ale odešla. Na mateřské se dvěma syny si vymyslela projekt Gamee, který se zaměřuje na mobilní aplikace. Řekla pro Reflex:Nebojte se požádat o pomoc svou ro…

Pět tipů jak se na mateřské vyspat... Aspoň trochu

Obrázek
Když se zeptáte jakékoliv čerstvé matky, jestli je vyspalá, nejspíš se Vám dostane minimálně ošklivého pohledu, možná insultace. No nedělejte to.


Spánek a mimina moc nejdou dohromady Až na výjimky. Naše starší dcera spí zhruba od půl roka v noci dvanáct hodin v kuse (jo, já vím). Vynahrazuje nám to její mladší bratr. Paříme spolu v noci ještě v jeho skoro roce. 
Spánek je přitom fakt důležitej. Nedá se ničím „očůrat“. I v největším stavu vyčerpanosti jsem schopná usnout i po vypití dvou plechovek energetického drinku.
Korunu tomu nasadila moje kamarádka a spolumatka:

Už mě z toho, že spím tři hodiny denně šibe. Asi začnu chodit na kurzy kaligrafie. To by mohlo pomoct.

(Drahoušku, tenhle článek je hlavně pro tebe!)
Takže, proč bychom měli více spát už řekli na TEDu tady:



a tady:



A tady ode mne pár tipů jak na to: Pošlete je ven Nerozpakujte se a pošlete někoho s kočárkem na procházku a prospěte se. Babičku, chůvu, sousedku.
Nechte se vystřídat tatínkem Vždyť ten mučitel je taky jeho! V nej…

Nejasná správa výchovy dětí v Čechách

Obrázek
Matka by měla být s dětmi doma. Aspoň tři roky. Řekli  v posledních dvou týdnech například novinář Dalibor Balšínek, nebo Václav Klaus mladší. Ono se to hezky řekne, hůř už ale zaplatí.

Nadlouho a zalevnoČeská republika má bezkonkurenčně nejdelší možnost rodičovské dovolené v Evropě, což je samo o sobě super. Nejsem zastáncem definitivního vracení se do práce po pár měsících od porodu. Nicméně souvisí s tím ale i částka, na kterou jsou mladé rodiny odkázané. Pokud je žena opravdu doma celé tři roky, dostane měsíčně cca sedm tisíc korun. Není tedy divu, že OECD varuje před stále častějším nebezpečím chudoby pro mladé rodiny.
Takže pokud to pan poslanec Klaus myslí vážně, už by měl vyjednávat zvýšení rodičovského příspěvku. Jenomže:
Pokud je matek na rodičovské dovolené každoročně cca 350 000 a každé by se do celkového budgetu rodičovského příspěvku (220 000 Kč) přispělo 50 000 Kč, což znamená při tříleté rodičovské nárůst o tři tisíce měsíčně, pak by to státní kasu stálo šest miliard koru…

Tři kroky jak vyřídit rodičovský příspěvek, nikoliv sebe

Obrázek
Máte konečně po šestinedělí? Výborně, nastal čas začít si zařizovat rodičovský příspěvek. Ne, nedělám si legraci. Úřady mají ze zákona na vyřízení žádosti 90 dní. Takže pokud se Vám nepodaří dojít na úřad včas, můžete se dočasně ocitnout bez příjmu.
Já jsem prostě prvního půl roku života mého syna (v tu dobu neustále řvoucího) nezvládla sbalit sebe, jeho a ještě jeho starší sestru a na úřad dojít a tak jsem se ocitla na tři měsíce bez peněz. Naštěstí mám manžela.
Následně jsem zjistila, že žádost lze podat, aniž by se člověk na úřady táhl. Návod níže :
Krok 1 – Máte datovou schránku?Pokud ne, tohle je jediný důvod, proč budete muset alespoň na poštu (Czech point). Zřízení datovky je pro fyzické osoby zdarma a stačí Vám k němu jen doklad totožnosti. Zřídit datovku doporučuji. Dost si ulehčíte komunikaci se státem nejen ohledně rodičovské. Seznam pošt, na kterých to lze, najdete tady. Krok 2 – Tiskopis s nezapamatovatelným názvem od ČSSZTady si stáhněte formulář, který se jmenuje „Potvrzen…

Podprsenkou k nezávislosti

Obrázek
Právě jsem se podruhé vyhrabala z něčeho, čemu říkám „období temna“. Je to období kojících podprsenek, vytahaných tepláků, umaštěných vlasů, neoholených nohou…
Jéžiši Kriste, vždyť já jsem ztělesněný klišé!
Nemám nic na sebe

Z letargie mne probralo pozvání na kamarádčinu svatbu. V rámci období temna totiž člověk nemá potřebu nosit společenské šaty, případně pracovní oblečení, protože stejně většinu času tráví doma v teplákách, nebo v parku v džínách. Svatba, to je ale problém.

Přípravy na ní odstartovaly probírku mého šatníku. Vzhledem k tomu, že se mi po dětech rozšířil hrudník a vypadám teď trochu jako ragbista, tak mi z mého původního šatníku je jen velmi málo. Třeba ponožky. Nastala tedy šatní obroda, počínaje spodním prádlem. Proč jsou podprdy důležitý
Je mi to jasný, podprsenka není vidět, takže na ní většina matek dlabe a nosí něco průhlednýho od oprání, nebo nekvalitního z levné konfekce. Za ušetřené peníze nakoupíme roztomilý bodýčka.
Když jsem tenhle blog zakládala a přemýšlela, o…

Pořád ještě nemůžeme mít vše?

Obrázek
Za současnou podobu ženského světa vděčíme především antikoncepční pilulce, pračce, myčce na nádobí, mikrovlnce a několika stovkám spálených podprsenek.

Žijeme diametrálně jinak než naše prababičky, jen děti rodíme a máme rády pořád stejně. A tady nastává ten problém.
Dvojčata v YahooNení tomu tak dlouho, co těhotná Marissa Mayer nastoupila na pozici výkonné ředitelky Yahoo s prohlášením, že na mateřskou dovolenou půjde jen na dva týdny. Dokážu si představit, že průměrné americké mámě bojující s nevyspáním, kojením, pracovními meetingy a pocitem, že kombinaci mateřství a práce prostě nezvládá, to zrovna nepřidalo na sebevědomí.
 Není správného řešeníŽeny se v  období kloubení mateřství a práce ocitají pod palbou kritiky ať už se vydají jakoukoliv cestou. V Čechách je to snad ještě znatelnější. V prostředí, kde si naše babičky zkusily komunistický experiment někdy i týdenních jeslí, naše matky bez rozdílu setrvaly tři roky doma a my máme konečně na výběr, je tahle debata dost vášnivá…

Hvězdou dřív, než řekneš „máma“

Obrázek
K napsání tohohle článku mne přivedl sponzorovaný příspěvek jedné blogerky na sociálních sítích. „Inzerát“ na její blog obsahoval fotku nahého zadku její tříleté dcery. Člověk si řekne – proti gustu…No jo, jenže ono zveřejňování dětí na sítích je samo o sobě dost velké téma. A brzo bude ještě větší, až doroste první generace odkojená Facebookem.

Jsme sdílná generaceV mém sociální okruhu je jen velmi málo lidí, kteří se drží a nesdílejí fotky svých dětí na sociálních sítích. Mají můj obdiv. Je totiž přirozeností pyšného rodiče se chlubit a věšet. Podle the Independent má průměrný pětileťák na síti kolem 1 500 fotek. Uff, tolik fotek nemá moje babička za celý život.
Až děti zažalují rodiče Zároveň je to dost velký digitální záznam. Nejsem si jistá, jestli bych byla nadšená, kdyby někde veřejně viselo přes tisíc mých fotek jak papám nebo čůrám. A nemyslí si to ani právníci ve Francii. V zemi, která je co se týká online práva již tradičně mírně militantní, zrazují rodiče od postování fot…

Jak vychovat socialistu

Obrázek
„Prosím tě, volala mi máma a ptala se, kdy už konečně přestanu kojit, že taky prej skočím na každou kravinu, co je zrovna moderní;“ říkala mi před časem vykuleně kamarádka, držíc v náručí svého čtyřměsíčního syna. Kdyby tak holky v jeskyních před cca třiceti tisíci lety tušily, že jednou budou moderní.
Stejně je to zajímavé sledovat, jak se v různých dobách společnost staví k výchově dětí. Nedávno kolem mě prolétl článek v the Independent, který se zabýval radami pro rodiče přímo bizarními. O závěsných klecích z oken pro děti v Londýně ve 30. letech jste už možná slyšeli. Doporučovaly se rodičům jako varianta pobytu na čerstvém vzduchu. Mě se teda při pohledu na dobou fotografii dělá spíš mdlo.


Co je ale s podivem, jsou opakující se rady být k dětem citově chladný. Tenhle trend se podařilo nabourat až někdy v druhé poloviněminulého století. Přispěli k tomu mimo jiné Jean Liedloffová knihou Koncept kontinua a u nás např. dětský psycholog Zdeněk Matějček filmem Děti bez lásky.
(Poznám…