Tři ženy


Malé holčičky vzhlíží k maminkám a princeznám. Když ale člověk vyroste, musí si najít vlastní vzory, pokud možno reálné. Tady jsou tři ženy, které mne inspirují. Mrkněte, třeba začnou inspirovat i Vás.


Tania Le Moigne
Ředitelka české a slovenské pobočky Googlu. Tu zakládala jako jediný zaměstnanec v roce 2006. Nyní jich má na starosti 25.
Před Googlem byla pět let na mateřské se synem. Když byl synovi rok, začala vyrábět vzdělávací hry pro děti.
Řekla pro Marie Claire: Google mě hodně nadchnul, tak jsem jim nabídla následující: cením si svého času. Nechci se odevzdat jen firmě, mám doma manžela, mám doma dítě. Mám sama sebe.
Božena Řežábová
Původně pracovala jako marketingová manažerka.
Do PPF nastoupila těhotná, pracovala i po porodu dva dny v týdnu. S velmi malými dětmi řídila marketing zemí východní Evropy pro Google. Z pozice pak ale odešla.
Na mateřské se dvěma syny si vymyslela projekt Gamee, který se zaměřuje na mobilní aplikace.
Řekla pro Reflex: Nebojte se požádat o pomoc svou rodinu, i když jde o drobnosti typu žehlení a úklid. Vymezte si s partnerem úkoly a ujasněte si své cíle – nemůžete mít vysoké ambice ve všem. Buď budete obden péct bábovku, nebo budete excelovat v práci. I tam se snažte otevřeně mluvit o tom, co a kdy můžete zvládnout, neklaďte na sebe nerealistické požadavky a nenechte své šéfy, aby je na vás kladli oni!
Bára Rektorová
Podnikatelka, vybudovala firmu Sushiqueen, která vyrábí a prodává sushi.
Se dvěma malými syny si prošla nejen rozvodem, ale i rakovinou mozku.
Jak při podnikání třeba porodit dítě a půl roku si dát pracovní pauzu, aniž by to poškodilo firmu, popsala Bára tady.

Máte nějaké své „hrdinky“? Napište mi o nich do komentářů. Inspirace není nikdy dost.

Pět tipů jak se na mateřské vyspat... Aspoň trochu


Když se zeptáte jakékoliv čerstvé matky, jestli je vyspalá, nejspíš se Vám dostane minimálně ošklivého pohledu, možná insultace. No nedělejte to.



Spánek a mimina moc nejdou dohromady Až na výjimky. Naše starší dcera spí zhruba od půl roka v noci dvanáct hodin v kuse (jo, já vím). Vynahrazuje nám to její mladší bratr. Paříme spolu v noci ještě v jeho skoro roce. 

Spánek je přitom fakt důležitej. Nedá se ničím „očůrat“. I v největším stavu vyčerpanosti jsem schopná usnout i po vypití dvou plechovek energetického drinku.

Korunu tomu nasadila moje kamarádka a spolumatka:

Už mě z toho, že spím tři hodiny denně šibe. Asi začnu chodit na kurzy kaligrafie. To by mohlo pomoct.

(Drahoušku, tenhle článek je hlavně pro tebe!)

Takže, proč bychom měli více spát už řekli na TEDu tady:




a tady:




A tady ode mne pár tipů jak na to:

Pošlete je ven

Nerozpakujte se a pošlete někoho s kočárkem na procházku a prospěte se. Babičku, chůvu, sousedku.

Nechte se vystřídat tatínkem

Vždyť ten mučitel je taky jeho! V největších krizích spíme s mužem „na směny“. Ten, kdo nespí v noci, vstává později. Nemá smysl hrát si na hrdinku. Máma, co skončí v nemocnici s vyčerpáním organismu nebude dítěti k ničemu.



Když spí, spěte taky

Myšleno mimino. Vykašlete se na to, že máte doma nepořádek, nebo neuvařeno, když spí mimino, spěte taky. Polední šlofíky mi vytrhávaly trn z paty, když jsem byla podruhé v tom. Se synem (který první měsíce jinak neusnul) jsem vymakala techniku lehnutí si na gauč s navázaným miminem v šátku.

Když nespí, tak aspoň na chvíli zavřete oči

Tahle rada je od kolegyně, matky tří dětí. Pokud jste fakt v krizi, lehněte si na zem a na chvíli vypněte. Raraši se budou batolit okolo. Jiná kamarádka mi vyprávěla, že takhle neplánovaně opravdu usnula. Když se probudila, byla obklopená hračkami. Nanosil si je k ní syn a tiše si u ní hrál.

Vydržte

Poměrně rychle z nich budou protivní puberťáci, kteří spí do oběda. :)


PS. Dopsáno v půl dvanácté v noci. Lenko, Lenko, ty se nepoučíš.

A co vy? Máte nějaké další tipy? Sem s nimi!





Nejasná správa výchovy dětí v Čechách


Matka by měla být s dětmi doma. Aspoň tři roky. Řekli  v posledních dvou týdnech například novinář Dalibor Balšínek, nebo Václav Klaus mladší. Ono se to hezky řekne, hůř už ale zaplatí.


Nadlouho a zalevno

Česká republika má bezkonkurenčně nejdelší možnost rodičovské dovolené v Evropě, což je samo o sobě super. Nejsem zastáncem definitivního vracení se do práce po pár měsících od porodu. Nicméně souvisí s tím ale i částka, na kterou jsou mladé rodiny odkázané. Pokud je žena opravdu doma celé tři roky, dostane měsíčně cca sedm tisíc korun. Není tedy divu, že OECD varuje před stále častějším nebezpečím chudoby pro mladé rodiny.

Takže pokud to pan poslanec Klaus myslí vážně, už by měl vyjednávat zvýšení rodičovského příspěvku. Jenomže:

Pokud je matek na rodičovské dovolené každoročně cca 350 000 a každé by se do celkového budgetu rodičovského příspěvku (220 000 Kč) přispělo 50 000 Kč, což znamená při tříleté rodičovské nárůst o tři tisíce měsíčně, pak by to státní kasu stálo šest miliard korun, což je pro představu něco jako skoro celý rozpočet ministerstva zdravotnictví.




Nemáme na to. A není divu, nemají na to ani jinde ve světě a při současné výši mezd u nás je varianta, že by rodinu dlouhodobě uživil otec, ve většině rodin tak trochu scifi. 

O rozvedených rodinách, samoživitelkách a mužích, co neplatí alimenty už nemluvím vůbec.

Ne, že bych k tomu našla nějaká data, ale nejspíš s tím souvisí i množství dětí, které si Češi pořizují ( 1,53 porodů na jednu ženu). Jednou tři roky doma žena nějak finančně „přežije“, déle už ale výpadek jednoho platu rodina nedá.

Kam s ním?

Bité ale nejsou jenom matky, které zůstávají doma.

Stát sice rodinnou politikou podporuje brzké vracení žen do práce (čím kratší rodičovská dovolená, tím vyšší rodičovský příspěvek), ale pokud se žena nevrací na velmi dobře placené místo a může si dovolit platit chůvu, nebo nedisponuje hlídací babičkou v důchodu, pak stejně nemá kdo by se jí o dítě postaral, protože jesle se z většiny zrušily (díkybohu) a jiné milejší varianty péče o děti se dosud dostatečně nerozvinuly.



I když předchozí pravicové vlády se snažily, zárodky individuálních způsobů, jak pokrýt potřeby matek a hlavně malých dětí nebyly  dotaženy do konce.

Jedna jediná moje kamarádka má v zaměstnání dětskou skupinu. Nevypadá to, že by ji zaměstnavatelé svým zaměstnankyním začali hromadně nabízet a o zkrácených úvazcích už nemluvím vůbec.

Hele, matky. Jak by se Vám líbilo nechat potomka např. na dvě dopoledne v týdnu  v dětské skupině, nebo mini jeslích a odpracovat si pár hodin? To by bylo fajn, ne? 

Mělo by to nejen finanční efekt. A co se týče dětí – jak tak koukám na to moje starší batole, hrát si pár hodin týdně se skupinkou dětí bez maminky by jí jen prospělo.

Řešením současné situace ale není nařídit školkám plošné přijímání dvouletých dětí. Období socialistických jeslí už snad máme za sebou.Zároveň ale není řešením ani nutit matky okolnostmi zůstávat na tříleté rodičovské. Situaci trefně vysvětlil senátor Růžička v DVTV.

A co tatínci?

Ti se nějak z diskuse úplně vytratili. Což je škoda. Ono by vůbec bylo potřeba, aby se v Čechách stalo běžnější, že je tatínek na rodičovské dovolené, nebo že se střídá s maminkou a oba pracují na poloviční úvazek. U starších dětí by pak častěji mohli zůstávat doma s těmi, co jsou marod. Výrazně by to ulehčilo ženám zachovávat si aspoň nějakou kariéru a nejen to. Větší zapojení mužů v domácnosti dlouhodobě vykazují sociologické průzkumy jako cestu jak snížit rozvodovost.




Tři kroky jak vyřídit rodičovský příspěvek, nikoliv sebe


Máte konečně po šestinedělí? Výborně, nastal čas začít si zařizovat rodičovský příspěvek. Ne, nedělám si legraci. Úřady mají ze zákona na vyřízení žádosti 90 dní. Takže pokud se Vám nepodaří dojít na úřad včas, můžete se dočasně ocitnout bez příjmu.

Já jsem prostě prvního půl roku života mého syna (v tu dobu neustále řvoucího) nezvládla sbalit sebe, jeho a ještě jeho starší sestru a na úřad dojít a tak jsem se ocitla na tři měsíce bez peněz. Naštěstí mám manžela.

Následně jsem zjistila, že žádost lze podat, aniž by se člověk na úřady táhl. Návod níže :

Z domova to zařídí i tahle malá slečna.

Krok 1 – Máte datovou schránku?

Pokud ne, tohle je jediný důvod, proč budete muset alespoň na poštu (Czech point). Zřízení datovky je pro fyzické osoby zdarma a stačí Vám k němu jen doklad totožnosti. Zřídit datovku doporučuji. Dost si ulehčíte komunikaci se státem nejen ohledně rodičovské. Seznam pošt, na kterých to lze, najdete tady.

Krok 2 – Tiskopis s nezapamatovatelným názvem od ČSSZ

Tady si stáhněte formulář, který se jmenuje „Potvrzení o nároku na dávky (náhrady) ovlivňující nárok a výši rodičovského příspěvku“ a pošlete ho společně s průvodním dopisem v PDF nebo Wordu (ve kterém požádáte o potvrzení formuláře) datovou schránkou na Vaši sociálku. Kontakty se dají najít tady.

Správa sociálního zabezpečení by Vám měla poslat potvrzený dokument zpět domů poštou.

Krok 3 – Žádost o rodičovský příspěvek na úřadu práce

Stáhněte a vyplňte si formulář pro úřad práce. Najdete ho tady.

Tramtadadá, máte skoro všechno. Teď už jen vytvořit paklík z:
  •           dokumentu od ČSSZ ,
  •           kopie rodného listu dítěte,
  •           kopie Vašeho občanského průkazu,
  •          žádosti o rodičovský příspěvek.

 Paklík můžete vytisknout a podat na podatelně. Tam byste neměla čekat a může to tam za Vás odnést kdokoliv. Anebo vše ofoťte a pošlete opět přes datovou schránku na úřad práce. Seznam kontaktů najdete tady.

A teď hurá na procházku!


Takhle zhruba to fungovalo nakonec u nás (úřady na Praze 10), doporučuji si ale ověřit postup telefonicky na příslušných úřadech u Vás.

Prostě bych tam vždycky, než tam něco pošlu, zavolala, jestli je to takto v pořádku. Protože jenom mezi narozením syna a dcery (rok a třičtvtě) se třeba u nás na úřadech změnilo mnoho 😊

Přeju pevné nervy a milé úřednice.

Podprsenkou k nezávislosti


Právě jsem se podruhé vyhrabala z něčeho, čemu říkám „období temna“. Je to období kojících podprsenek, vytahaných tepláků, umaštěných vlasů, neoholených nohou…

Jéžiši Kriste, vždyť já jsem ztělesněný klišé!

Nemám nic na sebe

Z letargie mne probralo pozvání na kamarádčinu svatbu. V rámci období temna totiž člověk nemá potřebu nosit společenské šaty, případně pracovní oblečení, protože stejně většinu času tráví doma v teplákách, nebo v parku v džínách. Svatba, to je ale problém.

Přípravy na ní odstartovaly probírku mého šatníku. Vzhledem k tomu, že se mi po dětech rozšířil hrudník a vypadám teď trochu jako ragbista, tak mi z mého původního šatníku je jen velmi málo. Třeba ponožky. Nastala tedy šatní obroda, počínaje spodním prádlem.

Proč jsou podprdy důležitý


Je mi to jasný, podprsenka není vidět, takže na ní většina matek dlabe a nosí něco průhlednýho od oprání, nebo nekvalitního z levné konfekce. Za ušetřené peníze nakoupíme roztomilý bodýčka.

Když jsem tenhle blog zakládala a přemýšlela, o čem budu psát, říkala jsem si, že o dětech píše kde kdo, ale nikdo o matkách. Tak píšu o nich. O nás. Co bychom měly dělat samy pro sebe. Protože: 

„Spokojená matka = spokojená Katka“

Tak na sebe trochu víc myslete, ženský!

Prvním krokem k výstupu z temna je tedy koupit si kvalitní spodní prádlo. Seznam toho, co Vám provede to nekvalitní, už napsali tady.

Ať jsou prsa zase naše!

Ale podprsenku si kupuji i z jiných důvodů. Celou dobu od těhotenství, po porod a kojení tahle část těla přestala být moje. Imrvére na ní viselo některé z mých dětí a přivlastňovalo si ji. Období to bylo jistě krásné, ale už stačilo. Zakoupením nové podprsenky jsem tak symbolicky odstartovala nové časy, ve kterých mi moje prsa zase patří (aktivistky ze šedesátek kroutí hlavou a dál chodí naostro).

Kde k ní přijít

Kdyby Vás zajímalo, kde jsem pro ni včera byla, tak jako již tradičně v Le Chaton. Vybrat správnou je totiž trochu věda a v Le Chaton Vás nenechají koupit si podprdu, která by neseděla. Plašší typy žen mohou mít teda ze začátku trošku problém, protože je logicky potřeba se před prodavačkou „vyprsit“ a v Le Chaton s tím nedělají cavyky, ale zatím jsem tam narazila na samé milé paní a nakupování bylo vždycky fajn.

A co Vy? Kde kupujete spodní prádlo? Pište do komentářů.


Pořád ještě nemůžeme mít vše?


Za současnou podobu ženského světa vděčíme především antikoncepční pilulce, pračce, myčce na nádobí, mikrovlnce a několika stovkám spálených podprsenek.

Žijeme diametrálně jinak než naše prababičky, jen děti rodíme a máme rády pořád stejně. A tady nastává ten problém.

Dvojčata v Yahoo

Není tomu tak dlouho, co těhotná Marissa Mayer nastoupila na pozici výkonné ředitelky Yahoo s prohlášením, že na mateřskou dovolenou půjde jen na dva týdny. Dokážu si představit, že průměrné americké mámě bojující s nevyspáním, kojením, pracovními meetingy a pocitem, že kombinaci mateřství a práce prostě nezvládá, to zrovna nepřidalo na sebevědomí.
Těhotná Marissa v šatech Prada. Závist, já ve stejném období nevylezla z koupelny. Zdroj: vogue.com

 Není správného řešení

Ženy se v  období kloubení mateřství a práce ocitají pod palbou kritiky ať už se vydají jakoukoliv cestou. V Čechách je to snad ještě znatelnější. V prostředí, kde si naše babičky zkusily komunistický experiment někdy i týdenních jeslí, naše matky bez rozdílu setrvaly tři roky doma a my máme konečně na výběr, je tahle debata dost vášnivá.
Matkám, které jsou rády, že můžou zůstat tři roky s dítětem doma, gratuluju, vyhrály v loterii. Právě si posunuly nutnost kombinovat práci a děti o tři roky. Je fajn, že jsme země s nejdelší možnou rodičovskou dovolenou v Evropě. V takové Francii šupajdí mimina do jeslí v půl roce a nikdo se jich na nic neptá.
Matky, které by se rády vrátily do práce dřív, než po třech letech to budou mít nejspíš trochu těžší. Od nařčení, že jsou krkavčí, po hledání neexistujících jeslí, neustálého nevyspání a situace, kdy je třeba dítě nemocné, chce maminku a maminka musí do práce. Pokud vlastní penzionovanou babičku, mají vyhráno. Pokud ne, čekají je výdaje za chůvu mnohdy v plné výši jejich platu.

Mateřská (ne) dovolená

Docela proto chápu, že velká část maminek, i těch směrem na západ, se i za cenu snížení životní úrovně rozhodne být první roky s dítětem doma, což může být pro jejich okolí dost nepochopitelné. Jak se mi svěřila kamarádka bydlící v Itálii, mající stejně starou dceru jako já: „ Po čtrnácti dnech jsem dítě z jeslí vzala a dala v práci výpověď. Prakticky jsem jí neviděla. Tchýně si myslí, že jsem líná a nechci pracovat.“
A není jediná, kdo to zabalil. Práci na vysoké pozici na ministerstvu zahraničních věcí Spojených států zabalila i Anne Marie Slaughter, profesorka na Princetonu. Podle jejího článku na the Atlantic.com prostě nešlo kombinovat práci ve Washingtonu a péči o rodinu s dospívajícími (sic!) dětmi v jiném městě. A to se prý manžel dokázal o děti postarat.

Co tedy s tím?

Pokud tedy máte malé děti a rozhodnete se pracovat, vzhůru do toho. Jen je dobré mít pár věcí vyjasněných předem:
  •  Ve firmě, kam nastupujete, musí brát v úvahu, že máte malé děti a někdy prostě nebudete dostupná.
  • Vynahradíte jim to nadšením a efektivitou práce (protože každá matka prostě je špičkový time manager).
  • Zároveň je dobré si uvědomit, že nejste superžena a třeba starost o domácnost je další plný úvazek, o který je potřeba se podělit buď s manželem, anebo najmout pomoc.
  • A konečně – některé pozice prostě na chvíli pro Vás nebudou. Ani ne tak proto, že by trpěly děti, ale hlavně Vy sama.
Anebo prostě podnikejte, založte start up a zaměstnejte další matky. Budou Vám vděčné. Částečných a flexibilních úvazků je v téhle zemi pořád ještě pomálu.
Zásadní v tomto životním období je, abyste byla šťastná, pokud totiž nebudete, nebudou ani vaše děti.
A jaké jsou vaše zkušenosti s prací a mateřstvím? Pište do komentářů. Budu se těšit.





Karmelitská 1

Otevřela okno. Sice jí to kouření v bytě toleroval, ale nechtěla, aby to tam čpělo cigaretami až moc. Vyfoukla obláček dýmu a zadívala se ...