Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2018

Na fesťáku pro mámy

Obrázek
Dneska to bude kapku reportážní. Včera se v Holešovicích konal Mamafest.
Je mi jasné, co všechno se Vám při vyslovení toho názvu vybaví, ale v reálu se sešla asi stovka  holek, které mají malé děti a i tak se snaží pracovat.


Celá konference se zaměřovala na to, jak se na rodičovské zastavit, nadechnout a rozmyslet si, co vlastně chci dál dělat. No a pak taky na to, jak to udělat.
Bohužel jsem kvůli povinnostem stihla jen dopolední program a mrzelo mne, že jsem neslyšela mluvit Pavlu Dandovou a Terezu Veselou, ale i dopolední blok stál za to.
Zora Arazímová (spolu s jejím končíčím zápalem plic – klobouček, že to dala) mluvila o praktických věcech z pohledu personalisty a freelancera. A mě konečně někdo vysvětlil, že mluvit na pohovoru v druhé větě o dětech není cool. Díky!
Jana Hejnicová si to s manželem prohodila a šla do práce. (Fandím!) Největší dík má u mě za tenhle slide:
Nebyla to pro mne úplně novinka, ale spíš potvrzení věcí, které jsem si myslela už dlouho. Což vždycky potěš…

Když jsem v koncích

Obrázek
Občas jsem v koncích. Docházejí mi síly, vlhčený ubrousky, čistý trička, ovocný kapsičky na svačinu a dobrá nálada. Ale humor, ten nikdy dojít nesmí.

Humor je zásadní věc a pro matku obzvlášť. Dojde-li Vám humor, pak jste se vydali na cestu do Bohnic. Nebo možná nevydali, ale s jistotou tam skončíte.


Mateřský humor je specifický. Bývá dost drsný. Nematkám většinou nepřipadá vtipný, spíš nechutný. Matky konejší připomenutím, že v tom prostě nejsou samy.

Že vřeštící dítě, zmítající se na podlaze přesně v místě, kudy v obchodě chodí nejvíc lidí, mají i jiné matky.  Že některé to dokonce mají i horší  (hurá!). 

 V temných chvílích tedy sahám ke svým osvědčeným zdrojům humoru, který léčí. Aspoň do momentu, než za mnou v pyžamu vleze syn do sprchy, nebo dcera cokoliv rozleje a v dobrém úmyslu a snaze to utřít, to ještě více rozpatlá po pokoji.

Moje osvědčené zdroje
Mojí oblíbenou kreslířkou mama vtipů je Francouzka Nathalie Jomard. Výcuc její tvorby přeložený do angličtiny najdete třeba tad…

Když nejste zrovna „paci, paci“ máma

Obrázek
Mít děti je super. To bezpochyby. Být s nimi 24 hodin denně v kuse tři roky doma (nebo kdekoliv jinde), je už trošku „čelendž“. Nemluvě o pocitu sociálního vyloučení.
V kavárnách pro dospělé už Vás chtít nebudou  a pro vlastní duševní zdraví tam nebudete chtít chodit s dětmi Vy. Nejsem ale typ, který by si užíval mateřská centra a společná cvičení, tak jsem hledala jiné cesty, jak potkat lidi. Pokusím se je přiblížit v časové ose od narození prvního dítěte.


Máme miminko!
S mrňavým miminem, které neustále spí (když máte štěstí) se dá dělat prakticky cokoliv, pokud se naučíte používat šátek. Kdybych to já bývala věděla!
Na to jsem přišla ale až se synem. Takže s dcerou v kočárku jsem kroužila denně Havlíčkovými sady a brzy jsem si všimla, že Kavárna Pavilon Grébovka má skleněné stěny.
Praxe tedy vypadala následovně: uspat dítě v kočáru, odstavit ke skleněné stěně a z druhé strany si v teple dát kafe. Na miminko jsem perfektně viděla. Kavárna je navíc baby friendly. Nemají problém ohřát…