Čarodějnice a jiné učitelky z naší školky


V tomhle týdnu měla moje dcera jedno velké poprvé. Ve dvou a tři čtvrtě roce se šla poprvé podívat do školky. Nějak jsem pojala podezření, že dvě dopoledne týdně v soukromé školce, kde se hodně maluje, tancuje a cvičí plus častější pobyt v dětském kolektivu by jí mohl prospět.
Na doporučení vedení školky jsem s ní první dopoledne zůstala celou dobu tam. Naštěstí. Byla jsem totiž díky tomu svědkem toho, jak se jedna paní učitelka chová k ostatním dětem. Že třeba nemá problém plácnout dítě přes ruku.


Vrcholem ovšem bylo držení jednoho chlapečka násilím na nočníku. I přes jeho usedavý pláč. Argumentovala při tom, že: „Až se jí tam počůrá, tak ona to určitě uklízet nebude.“ Pro představu, bylo to zařízení „jesličkového typu“, tedy děti kolem dvou let v počtu šest na dvě učitelky.
Asi nemusím říkat, že jsem sebrala dítě a šly jsme domů. Ze školky sešlo, zas tolik střet s realitou moje ani ne tříletá dcera fakt nepotřebuje.
Miluj povolání své
Zvláštní je, že nějakou takovou podobnou bábu jsme měli během své školkové/školní éry asi všichni. Já si na tu svoji živě pomatuji. Nakonec ji načapali v Konzumu, jak krade čokolády.
Nicméně, jak je možný, že mateřské školství u nás přitahuje osoby, o kterých by se na první dobrou dalo říct, že nemají rády děti? Dílem to bude asi špatným finančním ohodnocením, dílem se to dá přičíst pracovnímu vyhoření. Podobné typy učitelek totiž většinou bývají starší paní.
Nenechte si to líbit
Ať tak či onak, pojďme s tím něco dělat, než s tím začne něco (a jestli vůbec začne) dělat stát. Nenechme si nevhodné chování učitelek v jeslích a školkách líbit. Ozvěte se, přesuňte dítě do jiného zařízení.
Častá věta Tak holt to vydržíš. už je snad minulostí, stejně jako doba, ve které se odehrává Hřebejkův film Učitelka (mimochodem doporučuji).
Pokud necháte cizí lidi, aby špatně zacházeli s vašimi dětmi, pak se asi ani neozvete, když vám číšník přinese špatné jídlo v restauraci, nebo když třeba premiér nebude respektovat ústavu.
Tak holt to vydržíme. A nic, lautr nic se tu na dalších dvacet let nezmění.


PS: Je mi jasné, že ve velké části předškolních zařízení se k dětem chovají skvěle a ani dvouleťáci tam nebrečí a nevolají maminku. Klobouk dolů před všemi učitelkami, které svou práci zvládají. Lehká opravdu není a to mají v rukách budoucnost národa…

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tři kroky jak vyřídit rodičovský příspěvek, nikoliv sebe

Nejasná správa výchovy dětí v Čechách

Když nejste zrovna „paci, paci“ máma