Kam na dovolenou, když už na jedné jste


Jo, myslím tím tu rodičovskou. Takže vlastně žádná dovolená nehrozí, ale i tak člověk občas rád vypadne i s ratolestmi mimo město, někam do lesa. My jsme se letos rozhodli pro Adršpach a neprohloupili jsme.

Ke hranicím!

Zdoňov je konec světa na polské hranici, jehož název si nezapamatuju do smrti. Tímto se všem místním omlouvám. Kdysi celkem velké město Merkelsdorf (v roce 1930 kolem 1 500 obyvatel), má teď něco kolem 150 místňáků.


Je tam ale boží klid, lesy a hlavně Kovářova kobyla. Stavení, ve kterém kdysi opravdu byla kovárna a kde nyní pronajímají apartmány a vedou vynikající lokální restauraci. S mužem jsme ji překřtili na Café Fara severu.


Bydlení tam bylo taky moc fajn. Prostorný přízemní apartmán měl dokonce i krbovky a venku hromadu polen k volnému odebrání, takže děti s tatínkem i štípaly dřevo. Před domem bylo i dětské hřiště s pískovištěm (moje ranní spása).

Horolezci, horolezkyně, horolezčata…

Ze Zdoňova je to kousek do Adršpašských i Teplických skal. Nebo ke kapličce sv. Jana Nepomuckého v Hrnčířském údolí.


Co se týče skal, do Adršpašských lze vzít i na zkrácenou procházku kočárek, do Teplických nedoporučuji. My obě děti celou dovolenou nosili na zádech. Bylo to praktičtější, než tahat s sebou kočárek (i když zad mého muže se radši neptejte).


Přímo v Adršpachu stojí za návštěvu Kalírna. Hospoda zjevně sloužící jako meeting point všech horolezců vaří ledasco, od denního menu po pizzu, vše co jsme zkusili bylo ale vynikající. Jako velké plus se ukázaly prolejzačky s pískovištěm na zahradě za domem. A tibetská vlajka ve štítu taky potěšila 😊


„No a jak dělá slepička?“

V půlce pobytu nám došla vajíčka. Otevřený obchod byl daleko, pak jsme ale dostali spásný nápad a vyrazili nakoupit na ekofarmu, odkud berou v Kovářově kobyle maso. Na ekofarmě Bošina, si totiž můžete nejen s dětmi prohlídnout skoro všechna domácí zvířata a následně si od slepiček koupit vajíčka, ale dají vám i hamburger k obědu, nebo domácí buchtu s kafem. My tam vykoupili mléčné výrobky a hovězí maso i klobásky.


Vrátili jsme se do Prahy nadšení, že jsme zase objevili místa, kam se budeme rádi vracet, a že dobrých domácích podniků, ať už hospod, nebo farem, je zas o trochu víc. Naše děti se pak vrátily hlavně s horečkou. No co, člověk nemůže mít pořád všechno.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tři kroky jak vyřídit rodičovský příspěvek, nikoliv sebe

Nejasná správa výchovy dětí v Čechách

Když nejste zrovna „paci, paci“ máma